Se stavem nouze na mě padla i povinnost starat se o domácí vzdělávání našeho sedmiletého syna, který momentálně chodí do druhé třídy. Dle jeho slov ho běžně probíraná látka spíš nudí a unavuje (čte knížky po desítkách, počítá s trojcifernými čísly bez problémů, znalosti o přírodě čerpá teoreticky i prakticky…), rozhodl jsem se proto zařadit pár předmětů navíc. S logopedií jsem moc neuspěl, ale k programování se vracíme opakovaně už více než rok, k čemuž nám slouží stavebnice LEGO Boost s příslušnou aplikací.
Boost se objevil pod stromečkem na Vánoce 2018. Jde o sadu, která obsahuje pět připravených modelů, každý s vlastní sadou instrukcí. Skutečnost je taková, že jsme za celou dobu vyzkoušeli jen tři, nicméně k tomu titulnímu, robotu Verniemu, jsme se opakovaně vraceli. Vernie je takový univerzální společník, ke kterému se nejjednodušeji vymýšlejí instrukce. Lze s ním hrát různé hry, nechat ho vodit hosty po bytě, ukládat k spánku a podobně. Druhým modelem byla kočka, která obsahuje hlavně behaviorální programy. Spustí se celá sada instrukcí naráz a kočka reaguje na zacházení s ní (nelíbí se jí například převracení, přede při hlazení), případně se losuje podprogram, který se spustí a je třeba dostatečně rychle robotické kočičce vyhovět. Čili dát ji najíst, napít, pochovat nebo podat lék. Šikovně se přitom využíval barevný senzor, kterým je stavebnice vybavena. Čistě subjektivně mi tyhle instrukce přišly z dosavadních nejzajímavější, nejvíce mě napadalo, jak by jich šlo dále využít, ale sedmiletý kluk si s nimi tehdy nevěděl moc rady, přímočařejší Vernie mu vyhovoval více. Třetí model, tank, jsme vyzkoušeli jen okrajově, čtvrtou kytaru a pátou továrnu na výrobu malých robotků už vůbec, jak jsem zmínil na začátku.
Ačkoli mi aplikace a napovídané programy přišly fajn, chtěl jsem naše společné domácí programovací úsilí posunout dále. Loňské Vánoce nás tak potěšila kniha The LEGO Boost Activity Book, začátečnická robotická příručka. Je dostupná jen anglicky, to ale samozřejmě nevadí. Na původních programech je fajn, že naučí opravdové základy – program musí něco spustit (buď tlačítko Play nebo aktivační podmínka – zvuk, barva, vzdálenost, pohyb), instrukce se provádí v nějakém pořadí po nějakou dobu a program taky něco ukončí. V knize se pracuje s volnou stavbou, kdy už nejsou připraveny naprogramované instrukce, ale naopak lze napsat skoro jakýkoli kód. Nechybí větvení, podmínky, ovládání jednotlivých motorů a připojených modulů. A to už se pomalu dostávám k polovině března, kdy jsme zůstali uzamčeni doma. Při jedné z hodin jsme postaveného robota navigovali po trase pomocí barev, při další ho pak naučili základní robotickou dovednost – sledovat čáru na zemi. Z toho jsem byl asi nejnadšenější. Program fungoval na základě rozdílu světelnosti mezi čárou a podlahou, porovnával hodnotu a podle výsledku porovnání se pokračovalo buď jedním nebo druhým směrem. Ano, konečně program s hodnotami pravda/nepravda, ryzí jedničky a nuly! Za poslání videa s robotem opisujícím psané písmeno J jsme už byli pozváni i na výukovou lekci do školy.
V pátek před Velikonocemi jsem v tematické skupině na facebooku zahlédl video se strojem na malování vajíček. Nápad nás nadchl, a protože v tu dobu ještě nebyly online instrukce ke stavbě modelu, rozhodli jsme se stavět jej sami. Nakonec je to takový slepenec, půlka je naše, půlka (psací hlava) dle instrukcí (ne že bychom to nezvládli, ale když už to někdo vymyslel a spočítal…) Kluk by to bez návodu sám ještě nezvládl, ale naučil se něco o přenosu energie, respektive hybnosti pomocí soustavy ozubených koleček na delší vzdálenost (z jednoho motoru). Druhý motor zvedá a pokládá psací hlavu, externí motor pohybuje tužkou zleva doprava a barevný senzor slouží ke spouštění jednotlivých programů. Kód jsme dali dohromady společně po pečlivé přípravě na papíře, červený, respektive růžový program už naplánoval sám. Více na videu, které je prý začátkem jeho youtuberské kariéry. Inu, uvidíme.